Scénář a režie: Jiří Bureš
Honza (hrál Tomáš Adlof)
Pokud byste chtěli vědět, jak bych asi nejlépe popsal svůj život, řekl bych o sobě, že se cejtim jako pes, kterýho zavřeli do noblesního útulku, ve kterém se žije opravdovej psí život. Pokud byste hledali hlavního dozorce v tomhle útulku, tak to bude určitě moje matka. Stejně jako každej zavřenej pes doufám, že se dostanu ze svého vězení. Miluji Juditu, svou přítelkyni. Je to světlo mojí duše, které prozařuje černé dny v tomhle posranym rudém vězení. Chci s ní žít na místě, kde budeme svobodni a nikdy nepřestanu doufat, že se na takové místo skutečně dostaneme. Kéž by se tam semnou mohl dostat i můj táta Míra. Heh… snad nikdy nedokážu pochopit, jak tak skvělej a pohodovej chlap může žít s tak despotickou ženskou jako je moje matka.
Dáša Grušková (hrála Stasy Stetsiy)
Každý by si měl uvědomit v jakým světě žijeme a s čím vším nám systém a pravidla pomáhají, snažím se vybudovat budoucnost pro sebe a pro svoji rodinu. Některým to bohužel nedochází, ale ve všech případech bude po mém. V životě se mi daří, mám stabilní práci, rodinu a dobré kontakty. Večery ráda trávím doma s cigaretou a kvalitní vodkou, mám manžela a jednoho syna.
Mirek Gruška (hrál Zdeněk Havrdlík)
Žiju v (ne)šťastném manželství s Dášou, která má doma to hlavní slovo. Jsem moc slabý na to, abych od ní odešel, už jen proto, že se bojím abych nepřišel o našeho syna Honzu, který je pro mě vším. Nejvíc si užívám čas, kdy Dáša není doma a s Honzou se dokážeme bavit o všem. Je to ta chvíle kdy se nebojíme vyslovit nahlas slovo SVOBODA.
Judita (hrála Petra Kolínská)
Chtěla bych si žít, tak jak chci a nebát se svobodně se vyjádřit. Dřív se divadlo v týhle zemi díky mámě a tátovi dalo zvládnout, ale od doby, co táta zemřel, nic tu nemá smysl. Akorát Honza. Rozhodla jsem se, že se už nehodlám se strachem otáčet, bát se číst si zajímavý knížky, poslouchat pěkný písničky a pořádně žít. V Honzovi mám velkou oporu pro cestu do vytoužené Francie, kde oba získáme život, po jakým toužíme. Bude to úplně jiný. Když je on vedle mě, dosáhneme všeho.
Karel (hrál Vladidim Stropkovsky)
Mám rád jednoduché veci, tak ako bol život kedysi jednoduchý. Nemusel som riešiť žiadnu prácu, problémy alebo čo vlastne so životom, jediné čo som musel, bolo baviť sa so svojim skvelým kamarátom Honzom. Na tie časy nikdy nezabudnem, prial by som si, aby sme sa k nim mohli vrátiť. Ale teraz? Teraz sa všetko zmenilo, dokonca aj Honza sa zmenil. Koniec školy prináša nutné zlo v podobe prace, ktorú neznášam, nakoľko vidím, čo to robí s mojimi rodičmi, ktorí sú skvelí ale nevedia mi v snahe o vysokú pomôcť. Strácam nádej, že dostanem šancu prežiť život, po ktorom tak veľmi túžim.